Karty chyb · Český jazyk a literatura
Práce s textem
81 karet
- Slovo má jeden hlavní význam a ten platí v každé větě.
- Mazlivé a hanlivé zabarvení slova si pletu, nebo ho přehlédnu.
- Když postavy mluví, je to drama.
- Text bez rýmu považuji za prózu.
- Toho, kdo v textu mluví nebo vypráví, ztotožním s autorem.
- Metonymii a metaforu si pletu.
- Každé opakování v básni považuji za rým.
- Verš a sloku si pletu.
- Anaforu a epiforu si pletu.
- Nadsázku považuji za metaforu.
- Eufemismus, ironii a nadsázku si pletu.
- Hláska, nebo celé slovo
- Zvukomalbu a aliteraci si pletu.
- Próza je literární druh.
- Formu vyprávění určuji podle přímé řeči.
- Každé přenesené pojmenování je metafora.
- Když verš není doslovný, jde o nadsázku.
- Náladu básně určím podle toho, kolik se v ní děje.
- Počet veršů celé básně určím podle jedné sloky.
- Rýmující se slovo hledám jen v sousedním verši.
- Za lyrický subjekt považuji toho, o kom báseň mluví.
- Za básnický přívlastek považuji podstatné jméno, které je ve verši nejvíc vidět.
- Za zvukomalbu považuji každé slovo, které o zvuku mluví.
- Každý obraz nebo každá činnost věci je personifikace.
- Přirovnání stačí naznačit.
- Přirovnání a metaforu rozlišuji podle dojmu.
- Názvy rýmů si pletu.
- Verš a rým je totéž.
- V nepřímé řeči nechávám osobu a zájmena z přímé řeči.
- Spojovací výraz vyberu podle toho, jak zní, ne podle vztahu vět.
- Slohový postup určím podle jedné nápadné věty.
- Útvar určuji podle adresáta nebo místa, ne podle účelu.
- Zprávu a oznámení si pletu.
- Úkoly úvodu, stati a závěru si pletu.
- Popis a výklad si pletu.
- Styl nebo postup určuji podle tématu textu.
- Úvahu a výklad si pletu.
- Text, který něco vysvětluje, je úvaha.
- Události řadím podle toho, v jakém pořadí o nich text mluví.
- Ve srovnání přehodím, co je víc a co méně.
- Co někdo chtěl nebo co by se stalo, čtu jako to, co se opravdu děje.
- Adresáta textu určuji podle toho, o kom text mluví.
- Pocit postavy poznávám jen z toho, co řekne nahlas.
- Větu s podmínkou čtu obráceně nebo ji beru jako jediný možný případ.
- Druh nebo styl textu určuji podle tématu, ne podle jazyka.
- Tvrzení vyslovené jistě nebo jako rada považuji za fakt.
- Tvrzení, které zní překvapivě nebo nepřesně, považuji za názor.
- Záměr textu určím podle jeho tématu.
- Co si postava myslí, čtu jako to, co se v příběhu opravdu stalo.
- Úvod, zápletku, vyvrcholení a rozuzlení příběhu si pletu.
- Osnovu textu skládám podle toho, co si pamatuji nejvíc, ne podle pořadí v textu.
- Odhad nebo možnost čtu jako přesný údaj nebo jako pravidlo.
- Na otázku, proč autor něco zmiňuje, odpovídám obsahem té zmínky.
- Přehlédnu výjimku nebo podmínku a pravidlo čtu jako platné bez omezení.
- Vypravěče a postavu, kterou příběh sleduje, si pletu.
- Doporučení, dovolení a povinnost si pletu.
- Volím možnost, protože její první část v textu je, a zbytek už nekontroluji.
- Nadsázku nebo ironii čtu jako vážně míněné tvrzení.
- Názor člověka, kterého text cituje, považuji za názor pisatele.
- Číslo, které je třeba spočítat, opíšu z textu tak, jak tam stojí.
- Postoj postavy ze začátku příběhu beru jako její postoj po celý příběh.
- Řečnickou otázku čtu jako skutečný dotaz nebo jako nejistotu pisatele.
- Ústupek pisatele čtu jako jeho hlavní stanovisko.
- Vzal jsem první číslo, které jsem v odstavci našel.
- Zapamatovatelný detail je hlavní myšlenka.
- Slovo v přeneseném významu čtu doslova.
- Hlavní myšlenka je to, čím text začíná.
- Když to na první pohled nevidím, text to neuvádí.
- Odpověď je pravdivá, ale neodpovídá na otázku.
- Přehlédnu zápor a čtu větu opačně.
- Hledám jednu příčinu, i když text jmenuje několik.
- Soudím z jednoho detailu bez celého textu.
- Slovo má jeden význam bez ohledu na větu.
- Vypsat slovo z textu znamená opsat jeho tvar.
- Údaj z textu přiřadím k jiné věci.
- Když něčeho ubývá, někdo za to může.
- Odpovídám z toho, co vím, ne z toho, co je v textu.
- Každý text, který uvádí fakta, informuje.
- Text, který něčeho lituje, chce něco zakázat.
- Závěrečná věta je shrnutí děje.
- Osobu slovesa určuji podle jména, které ve větě vidím.