Karty chyb · Český jazyk a literatura
Tvarosloví
67 karet
- Střídání hlásek v kořeni mě zmate.
- Tvar z běžné mluvy považuji za spisovný.
- V koncovce podstatného jména píšu i, nebo y podle sluchu.
- Oslovení považuji za podmět nebo ho neoddělím čárkami.
- Jmenný tvar bez shody s podmětem
- Složený tvar místo jmenného
- Koncovka převzatá od jiného slova
- Neohebné slovo bráno jako příslovce
- Každé slovo na začátku vedlejší věty bráno jako spojka
- Vzor určený podle jediného tvaru
- Krátký rozkaz bez koncovky nepoznám.
- Krátký tvar osobního zájmena přehlédnu.
- Číslovku poznám podle toho, že mluví o množství nebo pořadí.
- Slovní druh poznám podle toho, jak slovo vypadá.
- Pád poznám podle koncovky slova.
- Vzor poznám už z 1. pádu.
- Vzor vyberu podle toho, jak slovo v 1. pádě končí.
- U mužského rodu nezáleží na tom, jestli jde o živou bytost.
- Čas určuji u každého slovesného tvaru.
- Za číslovku považuji jen slovo s přesným počtem.
- Základní číslovky od pěti výš neskloňuji.
- Tvar dokonavého slovesa považuji za přítomný čas.
- Osobu slovesa určuji podle jména, které ve větě vidím.
- Tvar oznamovacího způsobu považuji za rozkaz.
- Pád určuji podle předložky, kterou znám z jednoho spojení.
- Pád určuji podle toho, jak tvar zní, bez pádové otázky.
- Tvar s by a příčestím považuji za oznamovací způsob v minulém čase.
- Číslo podstatného jména určuji podle počtu věcí.
- Rozkazovací způsob tvořím od infinitivu.
- Nepravidelné stupňování tvořím podle pravidla.
- Druhý a třetí stupeň si zaměňuji.
- Rod a vzor určuji jen podle zakončení v 1. pádě.
- Zájmeno u podstatného jména považuji za přídavné jméno.
- Po předložce používám tvar zájmena on, ona, ono bez n-.
- Druh přídavného jména určuji podle významu.
- Druh zájmena určuji podle slova, ze kterého vzniklo.
- Krátké neohebné slovo na začátku věty považuji za spojku.
- Druh číslovky odhaduji, aniž položím otázku.
- Slovo, které bývá předložkou, považuji za předložku pokaždé.
- Koncovka -ma jen u párových částí těla
- Přídavné jméno místo příslovce
- Rozkaz jen ve 2. osobě
- Pád vztažného zájmena podle hlavní věty
- Slovní druh určuji podle toho, jak slovo nejčastěji používám.
- Slovní druh určuji podle zakončení slova.
- Slovní druh určuji podle toho, co slovo znamená.
- Číslovky dva a oba skloňuji v 7. pádě s koncovkou -mi.
- V sedmém pádu přidám -emi ke všemu.
- Slovo host se skloňuje podle vzoru muž.
- Píšu tvar, který běžně slyším v hovoru.
- Ji a jí volím podle toho, jak to zní.
- Kolem je tvar slova kolo, tedy podstatné jméno.
- Číslo slovesa určuji podle počtu lidí, o kterých věta mluví.
- Tvar dokonavého slovesa s přítomnou koncovkou považuji za přítomný čas.
- Tvar jeho považuji vždy za osobní zájmeno.
- Zájmena kdo, co a který považuji vždy za tázací.
- Tvar, který běžně říkám, můžu i napsat.
- Osobu poznám z příčestí.
- Pádové otázky koho, čeho a komu, čemu si pletu.
- Koncovka -ovi znamená šestý pád.
- Každý předmět je ve čtvrtém pádu.
- U podmiňovacího způsobu určuji čas minulý, protože tam je příčestí.
- Slovo kolem je vždy příslovce.
- Slovesný rod určuji podle jednoho vnějšího znaku.
- Když je ve tvaru pomocné sloveso být, je rod trpný.
- Krátká slova mezi částmi věty jsou spojky.
- Vid určuji podle předpony.