Karty chyb · Český jazyk a literatura
Sloh a komunikace
69 karet
- Spojovací výraz vyberu podle toho, jak zní, ne podle vztahu vět.
- Zájmeno použiji, i když může ukazovat na víc osob.
- Stejné podstatné jméno opakuji ve větách za sebou.
- Slohový postup určím podle jedné nápadné věty.
- Funkční styl odvodím z názvu útvaru.
- Útvar určuji podle adresáta nebo místa, ne podle účelu.
- Slovosled volím, aniž sleduji, co je ve větě nové.
- Přehlédnu, že se spojení dá vztáhnout k jinému slovu.
- Popis začnu podrobností místo celku.
- Předmět e-mailu píšu jako pozdrav nebo jako celý text zprávy.
- Závěrečný pozdrav volím v jiném tónu než oslovení.
- Dlouhé souvětí rozdělím jen tím, že místo čárek napíšu tečky.
- Časové údaje nejsou vodítkem pro pořadí.
- Text v minulém čase je vypravování.
- Slova jako proto, ale, totiž nebo přesto jsou jen výplň.
- Návod a popis pracovního postupu jsou totéž.
- Obrazná a citově zabarvená slova má jen umělecký styl.
- Zájmena a slova jako ten nebo takto na pořadí nemají vliv.
- Každý text o člověku je charakteristika.
- Je jedno, jestli dřív stojí příčina, nebo následek.
- Na začátek i na konec se hodí kterákoli část, která zní samostatně.
- Funkční styl určím podle tématu textu nebo místa, kde vyšel.
- Útvar poznám podle tématu nebo podle data a místa v textu.
- Úvaha a výklad se neliší, obojí něco vysvětluje.
- Zprávu a výklad rozliším podle toho, kolik obsahují faktů.
- Za charakteristiku považuji popis vzhledu nebo výčet údajů o osobě.
- Nepoznám slovo, které jen opakuje význam jiného, nebo vyškrtnu to nesprávné.
- Nadpis vyberu podle jedné podrobnosti nebo co nejobecnější.
- Při stylistické opravě změním, co věta říká.
- Při řazení vět přehlížím slova, která odkazují k předchozí větě.
- Text s odbornými slovy zařadím do odborného stylu.
- Útvar posoudím podle toho, jak zní, a nezkontroluji, které údaje v něm chybějí.
- Zprávu a oznámení si pletu.
- Do zprávy přidám vlastní hodnocení a pocity.
- Za navazující větu beru každou větu se stejným tématem.
- Formulaci volím bez ohledu na to, do jakého útvaru patří.
- Za první větu textu volím větu, která na něco navazuje.
- Nový odstavec začínám podle délky nebo podle nápadné věty.
- Styl věty posuzuji podle toho, o čem mluví, ne jakými slovy.
- Přímá řeč převedená do nepřímé
- Osnova sleduje sled
- Názor, argument, příklad
- Tykání a vykání v jednom textu
- Podrobnosti, které adresát nepotřebuje
- Úkoly úvodu, stati a závěru si pletu.
- Každý popis je charakteristika.
- Výraz z rozhovoru s kamarády použiji i ve formálním textu.
- Popis a výklad si pletu.
- Text, kde jde jedna věc za druhou, je vypravování.
- Čím úředněji a vzletněji, tím lépe.
- Styl nebo postup určuji podle tématu textu.
- Úvahu a výklad si pletu.
- Text, který něco vysvětluje, je úvaha.
- Ve srovnání přehodím, co je víc a co méně.
- Tvrzení vyslovené jistě nebo jako rada považuji za fakt.
- Větu s odkazem řadím před to, k čemu odkazuje.
- Tvrzení, které zní překvapivě nebo nepřesně, považuji za názor.
- Pořadí vět určím podle jednoho časového slova.
- Zájmeno spojím se slovem, se kterým nesouhlasí v rodě nebo čísle.
- Zájmeno přiřadím podle polohy, ne podle smyslu.
- Záměr textu určím podle jeho tématu.
- Zapamatovatelný detail je hlavní myšlenka.
- Hlavní myšlenka je to, čím text začíná.
- Když to na první pohled nevidím, text to neuvádí.
- Přehlédnu zápor a čtu větu opačně.
- Soudím z jednoho detailu bez celého textu.
- Odpovídám z toho, co vím, ne z toho, co je v textu.
- Každý text, který uvádí fakta, informuje.
- Text, který něčeho lituje, chce něco zakázat.