Karty chyb · Český jazyk a literatura
Skladba
64 karet
- Koncovku -i v příčestí píšu, i když podmět není rodu mužského životného.
- Čárky ve výčtu píšu podle pauz, ne podle spojek.
- Mezi větami v souvětí čárka být nemusí.
- Čárku píšu z obou stran spojky.
- Čárku dávám za spojku, ne před ni.
- Čárku dávám tam, kde se v řeči zastavím.
- U několikanásobného podmětu se řídím jen jedním slovem.
- U podmětu rodu středního píšu v množném čísle -y.
- Před spojkou a čárku nepíšu nikdy.
- Druh přísudku určuji jen podle toho, že ve větě vidím sloveso.
- Větu hlavní přerušenou vedlejší větou počítám jako dvě věty.
- K holému větnému členu připisuji i slova, která ho rozvíjejí.
- Když v souvětí nevidím spojku ale ani a proto, určím poměr slučovací.
- Přípustkovou větu si pletu s příčinnou nebo podmínkovou.
- Příslovečné určení příčiny a účelu si pletu.
- Přívlastek uvnitř určení nebo předmětu přehlédnu.
- Druh jednoslovného určení odhaduji bez otázky.
- Podstatné jméno ve 4. pádě je vždy předmět.
- Přívlastek a doplněk rozliším podle slovního druhu.
- Podmět je to, o kom věta mluví, nebo to, co stojí na začátku.
- Podmětnou a předmětnou větu rozliším podle toho, kde v souvětí stojí.
- Příčinná a účelová věta jsou totéž, obě odpovídají na otázku proč.
- Druh vedlejší věty poznám podle slova, kterým začíná.
- Na otázku jak odpovídá vždy příslovečné určení způsobu.
- Přísudek jmenný se sponou rozděluji.
- Doplněk zaměním za přívlastek nebo příslovečné určení.
- Když podmět ve větě nevidím, vyberu jiné slovo nebo řeknu, že podmět chybí.
- Každé sloveso počítám jako samostatnou větu.
- Za podmět považuji osobu, o které věta vypráví, i když není v 1. pádě.
- Poměr určím jen podle druhé části dvojité spojky.
- Ze složeného přísudku vyberu jen jedno sloveso.
- Výraz za podstatným jménem přiřadím ke slovesu.
- Druh příslovečného určení určuji podle předložky.
- Druh vedlejší věty určím podle údaje, který v ní stojí.
- Podmětnou a předmětnou větu si pletu.
- Účelovou a příčinnou větu si pletu.
- Větu hlavní poznám podle toho, kde v souvětí stojí.
- U přístavku uprostřed věty píšu jen jednu čárku.
- Každý úsek mezi čárkami považuji za přístavek.
- Přístavek považuji za přívlastek.
- Přísudek shoduji se jménem ve 2. pádě, které podmět rozvíjí.
- Oslovení považuji za podmět nebo ho neoddělím čárkami.
- Shodný a neshodný přívlastek rozlišuji podle pozice nebo významu.
- Věty spojené spojkou nebo považuji za slučovací.
- Příslovečné určení míry a způsobu si pletu.
- Počet vět poznám podle čárek.
- Dlouhá věta je souvětí.
- Dva podměty znamenají dvě věty.
- Každé sloveso zakládá novou větu.
- Druh věty podle postoje mluvčího určuji podle znaménka na konci.
- Otázku na vedlejší větu kladu vždy od slovesa řídící věty.
- Přací větu považuji za zvolací, protože z ní slyším cit.
- Zjišťovací a doplňovací otázku si pletu.
- Podmět je první slovo ve větě.
- Všechno, co stává u slovesa, je předmět.
- Přívlastek může stát samostatně.
- Spojka a dělá ze věty souvětí.
- Druh vedlejší věty poznám podle spojky.
- Když vedlejší věta něco doplňuje, je předmětná.
- Vedlejší věta za čárkou bývá přívlastková.
- V nepřímé řeči nechávám osobu a zájmena z přímé řeči.
- Spojka a znamená vždy poměr slučovací.
- Pletu si příčinu a následek.
- Pád určuji podle toho, jak tvar zní, bez pádové otázky.